Každý člověk potřebuje pevnou půdu pod nohama. Obzvláště v dnešním stále složitějším a rychle se měnícím světě. A zároveň potřebuje něco, co mu pomůže hledat správný směr a co bude dávat jeho cestě smysl a naplnění.

            Tou pevnou půdou jsou pro nás skautské zásady, které se snažíme – někdy více někdy méně úspěšně -  naplňovat. Tou cestou jsou nejrozmanitější činnosti, kterými se zabýváme.

Věříme, že ti, kteří projdou skautskými oddíly, dostanou mnoho příležitostí k tomu, aby si mohli lépe vytvářet zdravé vztahy sami k sobě, k věcem kolem, k lidem i celé společnosti, k přírodě i hlubší duchovní dimenzi života.

Chápeme skauting jako jednu z cest (nikoliv jedinou), jak vést mládež k aktivnímu životnímu stylu, samostatnosti, zodpovědnosti, zásadovosti, tělesné zdatnosti – prostě k všestrannosti.

Říká se, že při výchově hrají nejpodstatnější roli tři faktory: rodina, škola a volnočasové aktivity mladého člověka.  Oproti škole mají volnočasové aktivity tu výhodu, že lépe odrážejí přirozené zájmy a záliby dětí, a tak mohou být z hlediska motivace, vytváření hodnotového žebříčku, vztahů atd. velmi účinné. Navíc skauting nelze považovat pouze za volnočasovou aktivitu, nýbrž za určitý životní styl, který přesahuje hranice jednotlivých činností.

V dějinách pedagogiky (vědy o výchově), té školní i mimoškolní, můžeme zkoumat nejrůznější směry a proudy. Osobitý směr zvaný skauting se vyvinul počátkem 20. století ze dvou větví. Tu americkou představoval Ernest Thompson Seton se svým přesvědčením o nutnosti navrácení moderního člověka k přírodě, britskou Robert Baden Powell potřebou všestranné výchovy, altruismu, zásadovosti a týmové spolupráce malých dětských skupin (družin)… Čech Antonín Benjamin Svojsík pak nejpodstatnější myšlenky obou proudů spojil, doplnil o naše národní prvky a tím vytvořil fenomén zvaný český skauting.

20. století však přineslo mnoho zvratů a změn, které se výrazně promítly i do práce s mládeží, protože každému režimu šlo přece o děti a mládež  jako o svou budoucnost… Některým tak o cílenou manipulaci ve prospěch své ideologie.

 V době totality byl tedy na naší mládeži spáchán těžko odpustitelný hřích. Rozmanité spektrum organizací pracujících s mládeží bylo státní mocí znásilněno a vehnáno do omezující náruči jednotné dětské organizace – státem řízené a kontrolované, umožňující používat jen některé činnosti a metody, masírující mladé lidi jedinou povolenou státní ideologií. Naposledy se tak stalo po krátkém uvolnění poměrů v roce 1970, kdy nejrůznější organizace a spolky, nabízející dětem a mládeži nepřeberné množství činností, musely pod nátlakem vstoupit do jednotné mládežnické organizace.

Tak byl i Junák několikrát likvidován, aby jako bájný pták Fénix mohl po odchodu totality opět povstat.

Ve Slatiňanech vznikl počátkem 30.let první oddíl, po nucené přestávce v době okupace se vytvořilo celé středisko (tehdy se používal název sbor). S příchodem komunistické totality byl Junák likvidován a až na období krátkého uvolnění v letech 1968 –70 nemohl oficiálně  pracovat. K jeho poslední obnově mohlo dojít až v listopadu 1989. Od té doby dosud se jedná o nejdelší nepřerušené období činnosti…

Kořeny a větve

„Cílem skautingu je naučit mladé lidi, jak se poctivě žije, a ne, jak se dá životem proklouzávat.“

                                                                                                          R.B.Powell

            Klíčovým okamžikem skautské výchovy je problematika vytváření vztahů. Člověk nežije osamocen někde ve vzduchoprázdnu, nýbrž v konkrétním prostředí obklopen konkrétními lidmi. Asi každý člověk si působením nejrůznějších vlivů vytváří vztahy k věcem, jednotlivým lidem, celé společnosti, přírodě, hledá hlubší smysl existence, přemýšlí o Bohu či jiné duchovní skutečnosti.

Není cílem skautingu předkládat lidem hotové odpovědi na tyto otázky.Ty si musejí najít sami. Cílem však je poskytnout mladým lidem zkušenost, jak v určitém společenství mohou hodnoty jako přátelství, úcta k pravdě, pomoc bližním, spolupráce atd. fungovat. Tento prožitek si pak s sebou odnášejí do života v podobě (dle sociologických výzkumů) více ukotveného žebříčku hodnot. A i když se v životě pak rozhodnou jít jinou cestou, rozhodně mají dle čeho poměřovat…

Kde se však tento soubor hodnot, kterému dnes říkáme „Myšlenkové základy skautingu“ vlastně vzal? Tvůrci skautingu při tvorbě svého pedagogického směru použili jednak metodu syntézy toho, co považovali za oslovující u myslitelů minulosti a dále se nebáli reagovat na výzvy přítomnosti a v určitém ohledu předvídali i určité výzvy budoucnosti.

K myslitelům, od jejichž některých postojů se zakladatelé skautingu odráželi, řadíme J.A.Komenského (všestranná výchova, systém výchovy od narození až do stáří), Jean.J. Rousseau, John Ruskin (reforma mravní výchovy), Henry D. Thoreau (život v přírodě) a další.

Výchovu životem v přírodě poprvé organizoval jako hnutí v Kanadě a USA Ernest Thompson Seton, proto ho řadíme přímo mezi jednoho ze zakladatelů. Jeho hlavní vliv je v oblasti sžití s přírodou, v té viditelné podobě ho na první pohled dodnes  vidíme v takových výchovných prostředcích jako indiánské týpí, totemy, rituál táborového ohně. V té na první pohled nepostihnutelné rovině chápeme jeho vklad v oblasti hlubinného vztahu k přírodě, prožitcích a vnitřního růstu nasloucháním řádu vesmíru, který se odráží  v jejím podnětném prostředí. Kdo zažil rodící se den s vycházejícím sluncem na vrcholu hory, osamělý pochod nocí pod hvězdnou oblohou či západ slunce třeba u moře, pochopí lépe.

Slovo skauting z anglického „to scout“  vzniklo z latinského „auscultare“ (naslouchat), slovo „skaut“ obvykle překládáme jako průzkumník, pátrač, , stopař, zvěd…) Hnutí, které založil na základě svých zkušeností z vojenské služby v Indii, Afgánistánu a v Africe Robert Baden Powell nese tedy název skauting. Zpočátku jde o výcvik pro vojáky v oblasti posilování odvahy, soběstačnosti, umění si poradit v různých situacích, fyzické odolnosti, rozvíjení inteligence a vytrvalosti. Později aplikuje na základě zájmu chlapců tyto metody v mírovém prostředí a vše zasazuje do morálního rámce. Vzniká tak hnutí skauting, které se lavinovitě šíří po světě. Jaké má rysy?

Duchovni rozměr, morální kodex obsažený ve slibu a zákonu (po vzoru rytířů)

Altruismus – tedy nezištná práce pro ostatní, vnitřně dobrý pocit z jejího vykonání

Týmová spolupráce v rámci malých skupin – tzv. družinový systém

Mezinárodní setkávání, navazování přátelství – větší porozumění mezi lidmi různých národností

Všestranná výchova vedoucí k fyzické i psychické zdatnosti

Jasná organizační struktura, řád

Antonín Benjamín Svojsík byl hlavní českou postavou, která se ujala zavádění skautingu v naší zemi. Byl to tvůrčí člověk, nekopíroval pouze vzory, ale pečlivě třídil, upravoval a vymýšlel. Sladil tak dohromady představy Setona, Baden-Powella a přidal další, typicky české, vycházející z národní tradice i současnosti. Do mezinárodní lilie vložil chodského psa jako symbol věrnosti, upravil znění slibu i zákona do českého prostředí a zavedl řadu dalších prvků.

                    Větve

Z kořenů vyrostl statný kmen, jeho větve se vzpínají kamsi vzhůru, co na nich vlastně vyrůstá v současnosti? Co my s těmi kořeny dnes?

Hlubinný vztah k přírodě přerůstá ve snahu přírodu aktivně chránit a pomáhat jí (ekologie), zásadovost je v dnešní hodnotově poněkud vykořeněné společnosti, kde účel světí prostředky,  možná ještě potřebnější, potřeba týmové spolupráce rovněž získala na významu, všestranná výchova, pohyb, fyzická a psychická odolnost v době nárůstu civilizačních chorob a sedavých činností u počítače? Altruismus jako protiváha chápání světa v dimenzích něco za něco, duchovní rozměr života jako hledání nemateriálních hodnot v době bezbřehého konzumu, jasná pravidla, přátelství bez hranic – to vše jsou dnes velmi oslovující myšlenky. Jistěže skauting nespasí svět, ani není všelékem, je pouze jednou z cest, jednou možností, jak pracovat s dětmi, mládeží i dospělými. A jako každé výchovné hnutí musí mít jasně definované cíle.

            Doufám, že Vás toto filozofování příliš neotrávilo. Pro pochopení našeho úsilí bylo potřeba. Nechceme být povrchní.

Vítejte na našich internetových stránkách.

            Listopad 2005

                                                                                   Daniel Vychodil